Všechno kolem kvete, tak proč ne já?

Po červnu přichází na levandulových polích nejhezčí období – začátek léta a začátek květu levandule.

Ukáže se, jak dobře jsme připravili pole, ošetřili sazeničky, jestli jsme vybrali správné odrůdy. Rostliny ukážou svoji krásu a jednotlivé druhy zase ukážou svoji rozmanitost. Nikdy dřív bych nevěřila, kolik je na světě odstínů fialové. Chodívám každý den na zadní pozemek, tam kde za kopcem začíná Peklo, lehnu si na záda do trávy mezi pruhy políček a třeba jen tak pozoruju modrou oblohu a tekoucí mraky. Anebo brečím. Jsou dny, kdy bych se nejradši vpila mezi trsy trávy a nechala se prorůst levandulí.

Na tohle jsem se přeci těšila, až budu žít na vesnici, mimo zdi paneláku, obklopena jizerskými loukami a lesy, budu mít věčně zaprášené nohy a suchou trávu ve vlasech. Vdechneme život nějakému starému domu s duší, budeme uléhat upracovaní, ale šťastní. Sny se mi plní, mám, co jsem si toužebně přála (pozor na to, co si přejeme, to je stará známá věc, Adélo) a stejně si tak málo užívám štěstí.

Bolí mě záda, nohy i hlava. Skoro pořád. Dům je rozkopaný ze všech stran, není kam šlápnout a kde zaparkovat. Vyhází o nás články v novinách, takže přibývá lidí, kteří se přijedou neohlášeně podívat na naši (úplně rozkopanou!) farmu i dílnu. Do toho prodejní trhy, kde nám můžou nakupující ruce utrhat (tak proto ten název). Vyrábíme, prodáváme, vážeme, plníme, vymýšlíme, překopáváme, přelepujeme, přesazujeme. Je toho přehršel.

Ráno se budím za svítání, čeká nás další den na poli i ve výrobně. Další mejly a další telefonáty. Ale vím, že tohle je ono. Hrozně to bolí, je to dřina, asi mnohem větší, než jsem si vůbec kdy myslela, ale plníme si sny. Před sebou vidím tu dlouhou cestu, kterou ještě musíme ujít. Ale seník má novou podlahu, plníme ho nábytkem na sušení, abychom ho brzy mohli zaplnit sklizenou levandulí a přesytit fialovou vůní. Stavíme skleník, ten příští rok zaplníme sazeničkami, nejen levandule. Políčka kvetou, až oči přecházejí, další řádky čekají, až je zaplníme.

Takže díky, za tuhle dřinu. A díky za to, že jste u toho s námi, že u nás nakupujete, že se o nás zajímáte, že spolu s námi ochutnáváte, objevujete a zase se k nám vracíte. Bez Vás by nám to nedávalo smysl.        

Vaše Adéla z Levandulovny