Červen, povodeň a levandule
Původně jsem chtěla psát o levanduli jako takové, o aromaterapii a jejích účincích.
Nakonec se ale potřebuju podělit o události uplynulého víkendu…
Nadešel červen, konečně doba, kdy můžeme vysázet další sazenice levandule (konkrétně 1300 kusů). Ve středu a ve čtvrtek nám počasí přeje, začínáme osazovat připravená a zkultivovaná políčka. Za dva dny se nám podaří vpravit do země zhruba 800 kusů sazeniček, ostatní máme schované pod javorem. Pak ale přichází pátek a začíná pršet… Ze začátku jen slabě mrholí, levandule schované pod stromem to zvládnou, na pole dáváme sazenice naštěstí trochu vyvýšeně, takže po nich voda lehce steče a nedrží se u nich, aby nezahnívaly. Vodu levandule nemá moc v lásce…
Začíná pršet hodně, řeka se zvedá. V sobotu dopoledne s Josefem nazouváme holiny, oblékáme pláštěnky (nutné to dřívější vybavení každého podjizerského horala) a zbylých 500 sazenic odnášíme společně pod střechu, už ani javor neuchrání náš fialový poklad před deštěm. Z našich oken je vidět na řeku, voda se stále zvedá, kolem jezdí hasiči, zprávy a výhledy nejsou vůbec příznivé, déšť neslábne a minimálně celý víkend má silně pršet. Pár metrů od nás se řeka přelila přes silnici, sousedi mají zaplavené sklepy. V Hejnicích uzavírají silnice, i v okolních vesnicích se řeka rozlévá do krajiny. Voda stoupá podobně jako před deseti lety při srpnových povodních. Večer se hladina řeky zastavuje půl metru od hrany koryta a… začíná klesat. Sláva!
V neděli dopoledne se jdeme podívat do sklepa, voda se do něj nedostala. Kontrolujeme pole i nové sazeničky – je to dobré, prudký déšť je nezničil, pole je dobře založené. Mezi řádky jsme ponechali travnaté pruhy, neutvořit jedno velké bahnité pole se ukázalo jako dobrý plán. Přebytečná voda se vsákla do travnatých pásů, nikde se tak netvoří kaluže a malé levandule nebudou zahnívat.
Večer už je voda i ve sklepě, sice jen ta spodní, je jí sotva nad kotník, ale stejně. Takže náš dům taky neminula. Počkáme, zda odejde tudy, kudy přišla, nechceme odčerpáváním narušovat spodní proudy vody. Když neodejde, pomůžeme jí nakonec slabším odčerpáním. Uvidíme.
Máme dům na krásném místě, pole je dobře založeno. Voda je živel, krásný a nezkrotný a příroda ví, co dělá. A my naštěstí přemýšlíme, jak procesům v přírodě napomoci, ne jak jim ublížit. Ukazuje se, že vzájemná reciprocita zatím funguje – příroda je vstřícná i k nám!
P.S.: Naše malá dcera Amélie sledovala řeku i déšť snad ještě víc napjatě, než my. Čekala, jak to celé dopadne a jestli bude potopa nebo nebude. Nedávno jsme si četli příběh o biblické potopě, tak se jí ty příběhy propojily. Byl znát její strach, naštěstí tentokrát všechno dobře dopadlo. Všechno jsme si spolu vysvětlily a ona to zvládla. Uf.
Vaše Adéla z Levandulovny